Goalkeepers

Petr Čech

Datum a místo narození: 20. 5. 1982, Plzeň (Česká republika)

Výška a váha: 196 cm, 90 kg

Stav: ženatý, manželka Martina, dcera Adélka, syn Damián

Kluby

FC Viktoria Plzeň (1989 - 1999)

FK Chmel Blšany (1999 - 2001)

AC Sparta Praha (2001 - 2002)

Stade Rennes FC (2002 - 2004)

Chelsea FC (2004 - ?)

Ligová bilance: 54 startů v české lize (z toho 27 za Blšany, 27 za Spartu - 24 čistých kont), 70 startů ve francouzské lize za Rennes (22 čistých kont), 205 startů v Premier League za Chelsea (113 čistých kont - stav k 16.1.2011)

Pohárová bilance: 70 startů v Lize mistrů (z toho 12 za Spartu, 58 za Chelsea - 30 čistých kont - stav k 8.12.2010)

Celková bilance v Chelsea: 291 startů v soutěžních duelech / 152 čistých kont (Premier League, FA Cup, Carling Cup, Superpohár, Champions League) - stav k 16.1.2011)

Reprezentační bilance: celkem 78 startů za A-tým (36 čistých kont - stav k 17.11.2010)

Týmové úspěchy: mistr Premier League (2005, 2006, 2010), vítěz Ligového poháru (2005, 2007), vítěz Anglického poháru (2007, 2009, 2010), vítěz Superpoháru (2005, 2009), 3. místo na EURO 2004, mistr Evropy do 21 let (2002), 4. místo na ME "16" (1999) a ME "18" (2000), účast ve čtvrtfinále MS "20" (2001), finalista Ligy mistrů (2008), účastník MS 2006 a EURO 2008

Individuální úspěchy

nejlepší brankář Ligy mistrů v sezóně 2004-05, 2006-07 a 2007-08

nejlepší brankář roku 2007 v anketě Mezinárodní asociace sportovních novinářů (AIPS)

fotbalista roku ČR 2005, 2008 a 2009, 2. místo v této anketě (2006, 2007), 3. místo v této anketě (2004)

majitel Zlatého míče pro nejlepšího českého fotbalistu sezón 2004/05, 2005/06, 2006/07, 2007/08 a 2009/10

1. místo v anketě IFFHS o nejlepšího brankáře světa za rok 2005, 2. místo v této anketě (2004, 2007), 3. místo v této anketě (2006)

člen nejlepší jedenáctky Evropy za rok 2005 v hlasování fanoušků na uefa.com

člen nejlepší jedenáctky Premier League 2004-05

držitel rekordu Premier League v počtu vychytaných nul v jedné sezóně (24) a českého rekordu v počtu odehraných minut v řadě bez inkasované branky (1025)

držitel ocenění Zlaté rukavice (Golden Gloves) pro brankáře Premier League s nejvyšším počtem dosažených čistých kont v sezóně 2004-05 a 2009-10

člen ideální jedenáctky Ligy mistrů v sezóně 2004-05

člen Klubu ligových brankářů za dosažení stovky vychytaných nul v první lize

5. místo v anketě Sportovec roku ČR 2005, 6. místo v této anketě (2006, 2007), 8. místo (2009)

14. místo ve Zlatém míči magazínu France Football 2005

nejlepší brankář Evropy v hlasování ESM (Evropské sportovní magazíny) v sezóně 2004/05

člen All Star týmu na EURO 2004

nejlepší brankář francouzské ligy v hodnocení časopisu France Football v sezóně 2003-04

držitel Ceny Františka Pláničky pro nejlepšího českého dorosteneckého, poté i seniorského brankáře (1999, 2001)

držitel Ceny Ivo Viktora pro nejlepšího gólmana ČR (2002, 2003)

nejlepší brankář mistrovství Evropy do 16 let (1999)

Fotbalové začátky

První kroky v organizovaném fotbale udělal PETR ČECH ve druhé třídě základní školy, kdy coby sedmiletý začal kopat do míče ve svém rodném městě v přípravce Škody Plzeň.

Leckoho možná trochu překvapí, že se hned od začátku neusadil mezi tyčemi. Nějakou dobu nastupoval v útoku a až vlastně ve čtvrté třídě, když se jednou během tréninku postavil do branky, si u něho trenér gólmanů všimnul schopností předurčujících ho pro kvalitní vykonávání brankářské profese. V mladších a starších žácích již Čechíno spolehlivě strážil prostor malého vápna. Na konci základky, kdy se každý z kluků povytáhne o nějaký ten kousek, Petr vyrostl o šestnáct centimetrů – ze 180 na současných 196 cm! Takový čahoun pochopitelně budil pozornost, nikoliv však pouze kvůli své výšce, nýbrž zejména pro svůj talent. První dva roky dorosteneckého věku strávil ještě v Plzni. V té době odstartovala i jeho reprezentační kariéra ve výběrech do patnácti, resp. do šestnácti let a zároveň se počala spolupráce s hráčským agentem Pavlem Zíkou.

Přesun do Blšan, ligový debut

Po evropském šampionátu „16“, kde byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje, nastalo v létě 1999 rozhodování: zda zůstat v Plzni či se přesunout jinam. S vědomím, že v západočeské metropoli by se jen velmi těžko propracovával do prvoligového áčka dospělých, se rozhodnul kývnout na nabídku Blšan. Jak se později mnohokrát ukázalo, bylo přestupové laso hozené ze strany Chmelařů zlomovým okamžikem Petrovy kariéry (stejně jako jeho pozdější odchod do Chelsea). Už Čechínův prvoligový debut za Blšany – 30. října 1999 a rovnou v kotli sparťanské Letné - jakoby předznamenal, že tenhle vytáhlý mladíček má před sebou obrovskou budoucnost. Ve své první sezóně u Severočechů toho sice v mistrovských duelech moc nenachytal, ale co bylo mnohem důležitější, jeho talent se rozvíjel. V další sezóně již hájil ligovou blšanskou branku v drtivé většině utkání. Mimo to pravidelně oblékal dres reprezentační osmnáctky, s níž na ME 2000 vybojoval čtvrtou příčku, a později i týmu do 20 let, se kterým se v létě 2001 zúčastnil v Argentině mistrovství světa této věkové kategorie.

Angažmá na Spartě, rekordní šňůra

V té době měl již Čechíno v kapse smlouvu s pražskou Spartou, která za služby devatenáctiletého brankáře neváhala zaplatit přes dvacet milionů korun. Investice to byla par excellence. Když se totiž mistrovskému celku nepovedl start do ligového ročníku 2001/02 a trenér Hřebík se rozhodl po třech kolech udělat změny v sestavě (včetně té na postu brankáře), Petr chytil nabídnutou šanci za pačesy a Sparta v následujících deseti duelech ani jednou neinkasovala. Šňůra 903 minut bez obdržené branky se zapsala do rekordních análů první ligy. K tomu byl Čechíno součástí spanilé jízdy Letenských v Lize mistrů. Nebylo proto divu, že mu tyto výkony vynesly pozvánku do seniorské reprezentace. V neúspěšné baráži o MS 2002 proti Belgii ještě seděl na lavičce náhradníků, ale o několik měsíců později, když se počala psát éra Karla Brücknera, bylo již patrné, že v nově se tvořícím výběru se bude mezi tyčemi sázet na talentované mládí.

Hrdinou zlatých lvíčat, přesun do Rennes

Se Spartou se sice na jaře 2002 Petr mistrovského titulu nedočkal, ovšem úspěch z rodu nezapomenutelných ho přece jen neminul.

Odehrál se na červnovém mistrovství Evropy jednadvacítek ve Švýcarsku, kde se čeští mladíci probojovali až do finále. V něm se v penaltovém rozstřelu zaskvěl právě rodák z Plzně. Za svá záda pustil pouze jeden z pokutových kopů francouzských soupeřů a bylo z toho historické zlato pro český fotbal. Hrdiny závěrečného utkání turnaje si nemohli nepovšimnout skauti zahraničních klubů. Hodně se mluvilo o zájmu z Anglie (např. Arsenalu), ale celá věc ztroskotala na vyřízení tamního pracovního povolení, které v té době – pro občany ze zemí mimo EU – bylo na Ostrovech ještě značně komplikovaným administrativním úkonem. Punc zajímavosti pro Spartu i pro hráče splnila v červenci 2002 nabídka francouzského Rennes. Obě strany se dohodly a Petra tak čekal urychlený přesun do kraje zvaného Bretaň. Dva týdny před začátkem nového ročníku české ligy byl transfer oficiálně zpečetěn.

Krajánkem ve Francii, hvězdou EURO 2004

Na první pohled se zdálo, že mohl Čechíno zamířit do některého ze slavnějších týmů, ovšem jak se později ukázalo, bylo Rennes v onen čas tou pravou volbou. V době přestupu dvacetiletý dlouhán strávil v malebném koutu v severozápadní části Francie celkem dvě sezóny (2002/03,2003/04), během nichž vyzrál po sportovní i lidské stránce. Zvykl si na tlak, který je vyvíjen na zahraniční posily, nota bene na brankáře, v kvalitní soutěži absolvoval řadu těžkých zápasů s přídomkem existenční, neboť Rennes se během jeho první sezóny v týmu pohybovalo na spodku tabulky a zachránilo se až v posledním kole domácí výhrou nad Montpellierem (3:1). Z Čechovy rostoucí zkušenosti a vyhranosti těžil také nároďák, ve kterém dostal důvěru pro všechna kvalifikační klání o EURO 2004. Brücknerův výběr v nich ani jednou nepoznal hořkost porážky a mohl se ve finále radovat z postupu na mistrovství Evropy.

Životní přestup: Chelsea & Big Pete

Přelomovým rokem byl z Petrova pohledu rok 2004. Hned na jeho počátku se totiž zrodil hráčův přestup do Chelsea FC, třebaže se vedení Rennes s londýnskými protějšky dohodlo, že klubová brankářská jednička zůstane v zemi galského kohouta ještě do konce sezóny a teprve potom se přesune na Stamford Bridge. Než začala nová kapitola Čechínova fotbalového života s podtitulem „V barvách Blues“ stihl ještě na jaře pomoci Rennes udržet si místo v poklidném středu ligové tabulky a především byl jednou z klíčových postav reprezentační družiny na EURO 2004. V Portugalsku byl oporou týmu na jeho pouti za bronzovými medailemi a navíc byl po turnaji vyhlášen nejlepším gólmanem celého šampionátu. S touto vizitkou se v polovině července zapojil do přípravy Chelsea na novou sezónu Premier League. V hvězdami nabitém kádru se pod trenérským vedením Josého Mourinha velmi rychle zabydlel a na svém postu si dokázal poradit se silnou konkurencí v podobě Carla Cudiciniho. Souboj o místo brankářské jedničky vyzněl pro Big Peta. Tuto novou přezdívku pro něho vymyslel kapitán mužstva John Terry. Právě s ním vytvořil Petr od začátku svého angažmá u Temže nerozlučnou dvojici, jejíž soulad byl základním pilířem takřka bezchybné defenzívy Chelsea. V prvních deseti ligových zápasech inkasoval český brankář pouze dvakrát…

První velké úspěchy v dresu Chelsea

Jestliže rok 2004 byl nabitý významnými událostmi, ten následující svého předchůdce ještě předčil. Petr v jeho průběhu zvládl úspěšně válčit na obou frontách – na klubové i na reprezentační.

Rekord i titul v Premier League, postup na MS

V Premier League udržel v období mezi 18. prosincem 2004 a 12. únorem 2005 desetkrát po sobě nulu, což ve finále představovalo 1025 minut ligové neprůstřelnosti a nový rekord soutěže. Do toho přibyly dvě cenné trofeje za prvenství v Ligovém poháru a zejména za triumf v celé lize! Titulu se fanoušci Blues dočkali po dlouhých padesáti letech, navíc v roce, kdy si klub připomínal 100. výročí svého založení. S národním týmem proplul Čechíno úskalími kvalifikace o účast na mistrovství světa a po vítězství v baráži s Norskem se mohl se spoluhráči začít těšit na další start na „velkém“ šampionátu. A vrátíme-li se zpět do ligových luhů a hájů, tak tam se Chelsea nadmíru povedl start do nové sezóny. Abramovičovi molodci si do Vánoc vypracovali v tabulce natolik výrazný náskok před svými pronásledovateli, že obhajoba jejich prvenství jala nabývat reálných kontur.

Vavříny v anketách aneb Fotbalistou roku 2005

Všechny tyto týmové úspěchy podpořené stabilní Čechínovou formou a schopností podržet kolektiv ve zlomových momentech se odrazily v různých individuálních anketách, v jejichž popředí se rodák z Plzně objevil. Ať už to bylo páté místo ve Sportovci roku ČR, zisk Zlatého míče pro nejlepšího českého fotbalistu sezóny 2004/05 či zařazení do elitních jedenáctek Premier League a Champions League v hodnocení téže sezóny. Počátek roku 2006 potom tato ocenění završil. Nejprve byl Big Pete zvolen Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků nejlepším brankářem světa za rok 2005 a poté byl v Praze korunován králem českého fotbalu za uplynulý rok v anketě Fotbalista roku. Do této série příznivých zpráv zapadla i informace o prodloužení smlouvy s Chelsea do roku 2010.

Obhajoba titulu i Zlatého míče, vyřazení na MS 2006

Závěr sezóny 2005/06 přinesl Petrovi okamžiky velké radosti i ty s notnou dávkou zklamání. Jeho Chelsea dokráčela k obhajobě ligového titulu a on sám byl podruhé po sobě v novinářské anketě Zlatý míč zvolen nejlepším českým fotbalistou právě skončivší sezóny. To vše měl korunovat úspěch národního týmu na mistrovství světa v Německu, k němuž však nedošlo – mužstvo vypadlo z turnaje již v základní skupině. Přesto mohla Big Peta alespoň trochu těšit skutečnost, že poznal na vlastní kůži atmosféru největšího fotbalového svátku na světě (navíc jako jeden z jeho přímých aktérů) a především mohl být spokojený s tím, že ve všech třech utkáních na šampionátu reprezentaci podržel. Jeho gala představení proti Ghaně, byť skončilo z českého pohledu prohrou 0:2, nadchnulo fotbalové fanoušky po celém světě…

Zranění a další vavříny s Blues

Hned po mistrovství světa v Německu putoval Čechíno na operační stůl. V Londýně podstoupil plánovanou artroskopii obou ramen s cílem odstranit z nich vleklé bolesti, kterého ho dlouhodobě sužovaly.

Dvě zranění, dva úspěšné návraty na trávník

Zákrok i následná rehabilitace se zdařily, a tak k Petrovu návratu na trávník došlo před původně očekávaným datumem. Hráč tvrdě dřel na tom, aby byl co nejdříve zpátky a jeho píle se mu vyplatila. V zářijových zápasech Chelsea i české reprezentace, jež vstoupila do kvalifikace o ME 2008 dvěma důležitými výhrami nad Walesem a Slovenskem, byl mužem na svém místě a pochvaloval si, že se po dvouměsíční zápasové pauze cítí fyzicky dobře jako nikdy předtím. Jeho výbornou podzimní formu však bohužel přeťal dobře známý střet s útočníkem Readingu, Stephenem Huntem, ze kterého si Big Pete odnesl frakturu lebky. Okamžitá operace a péče lékařských specialistů na neurochirurgické klinice v Oxfordu dala Petrovi v nejtěžších chvílích jeho sportovní kariéry naději, že bude moci pokračovat v kariéře profesionálního fotbalisty. Stejně jako v létě 2006 i po tomto zranění prokázal velkou vůli vrátit se co nejrychleji na zelený pažit. A když byly výsledky všech lékařských testů v pořádku, nebránilo mu již nic v tom, aby se tři měsíce po těžkém zranění znovu objevil v sestavě Chelsea. Hned úvodní duel, zápas na horké půdě Liverpoolu, ukázal, že český brankář neztratil nic ze svého gólmanského umu. I následující střetnutí včetně reprezentační přípravy s Belgií potvrdila – jak ostatně napsal na Petrovy stránky jeden z jeho fanoušků – návrat starého dobrého Čechína, možná ještě lepšího než doposud…

Konec dobrý, všechno dobré: dva pohárové triumfy

Sezóna 2006/07, pro Petra osobně nejnáročnější v jeho dosavadním sportovním životě, se nakonec přetavila do úspěšné podoby. Chelsea byla v jarních kláních dlouho ve hře ve všech čtyřech soutěžích (ve třech pohárových a jedné prvoligové) a ze dvou z nich si odnesla trofej za vítězství: v únoru 2007 zdolala ve finále Carling Cupu Arsenal a o tři měsíce později na nově otevřeném stadiónu ve Wembley porazila ve finále FA Cupu Manchester United. Díky triumfu v Anglickém poháru se tak Big Petovi za tři sezóny jeho působení na Stamford Bridge podařilo nevídané: stal se za tu dobu vlastníkem všech pohárů, jež lze v Anglii s klubem získat! Jen ta Liga mistrů se opět ukázala být pro Blues začarovanou soutěží. Tentokráte byli Čechíno a spol. k vysněnému finále opravdu blízko – v souboji s Liverpoolem byli vyřazeni až na penalty.

Další úspěšná kvalifikace, narození Adélky

Fotbalové jaro roku 2007 vystřídal fotbalový podzim a s ním přišly další sportovní výzvy: reprezentační, ligové, pohárové. S národním týmem zvládl Petr na jedničku finiš kvalifikace o postup na mistrovství Evropy, v zápase v Německu, po kterém se definitivně rozhodlo o účasti českého mužstva na Euro 2008, dovedl Brücknerovu ekipu k vítězství 3:0 s kapitánskou páskou na ruce. V Lize mistrů vychytal tři čistá konta a i díky nim si Chelsea zajistila vcelku hladký postup ze základní skupiny do osmifinále soutěže. Na půdě Premier League si hned v úvodu nové sezóny připsal na konto svou 100. prvoligovou nulu a díky tomuto kulatému součtu čistých kont z české, francouzské a anglické ligy se stal členem Klubu ligových brankářů. V lize s týmem dokázal přestát i zářijovou sérii neúspěchů, během níž byl odvolán trenér José Mourinho, jehož nahradil izraelský kouč Avram Grant. Stejně tak se v listopadu a prosinci popasoval se dvěma zraněními (natržený lýtkový sval, naražený bok), která jej vždy na několik zápasů vyřadila ze hry. Do nového roku vstoupil s Chelsea stále s reálnou nadějí na mistrovský titul i obhajobu triumfů v Ligovém a Anglickém poháru i s šancí na kýžené prvenství v Champions League. Tou zdaleka nejpříjemnější zprávou a událostí oněch dnů však bylo narození dcery Adélky – prvorozený potomek manželů Čechových spatřil světlo světa 23. ledna 2008…

Tři trofeje na dosah, zklamání na Euro 2008

Druhá polovina sezóny 2007-08 byla pro Blues ve znamení boje hned na třech fotbalových frontách. Na všech třech si Chelsea vedla velmi dobře, ovšem ten poslední úspěšný krok vedoucí k zisku trofeje se jí bohužel nepodařilo udělat ani v jedné ze soutěží. Ať již to bylo v Ligovém poháru, kde podlehla ve finále Tottenhamu v prodloužení nebo v Premier League, kde byla až do posledního kola ve hře o titul, ovšem nakonec se musela sklonit před Manchesterem United. Právě tento tradiční soupeř jí připravil ještě jednu nesmírně hořkou pilulku, a to ve finále Ligy mistrů, kdy s notnou dávkou štěstí zdolal londýnskou ekipu až v penaltovém rozstřelu. Petr byl v tomto dramatickém finále Champions League mužem na svém místě, svůj tým několikrát podržel včetně lapené penalty Cristianu Ronaldovi, i tak to ale na pohárový triumf nestačilo. Bolístky ze zklamání v Lize mistrů si český brankář chtěl zahojit na mistrovství Evropy, ovšem i zde mu nebylo souzeno radovat se z fotbalového štěstí. Český tým byl hodně blízko účasti ve čtvrtfinále turnaje, ale o svůj postup přišel nepovedeným závěrem v duelu s Turky. Předčasné vyřazení ze šampionátu bylo pro Petra o to smutnější, že ve zmiňovaném zápase s Tureckem se dopustil chyby při druhém gólu, chyby, která jej bude ještě dlouho mrzet... Skončila tak sezóna, v níž se musel Big Pete vyrovnat nejen s řadou zdravotních problémů, ale i s těžkými fotbalovými porážkami.

Závěr první pětiletky: Scolari a pak Hiddink

Že čas letí nezadržitelně dopředu, o tom se mohl Petr přesvědčit na prahu sezóny 2008/09. Ta byla totiž v jeho podání již v pořadí pátou v dresu Chelsea FC.

Po dvouletém panování Manchesteru United v Premier League to na podzim 2008 v nejvyšší anglické soutěži vypadalo, že by dominance týmu z Old Traffordu mohla být zlomena a že to bude právě Chelsea, která Fergusonovu družinu vystřídá v čele konečného pořadí. Blues sice v říjnu ztratili svou 86 (!!!) zápasů trvající neporazitelnost na domácím hřišti v Premier League, když je o ní připravil Liverpool, nicméně se až do 15. ligového kola drželi na špici tabulky. Pak však přišla studená sprcha v podobě listopadové domácí prohry s Arsenalem, k tomu dost senzační vyřazení v Carling Cupu s druholigovým Burnleyem - a výsledková (a do určité míry i výkonnostní) krize londýnského týmu byla na světě. Bohužel více či méně pokračovala až do ledna, a tak nepřekvapilo, že jejím vyústěním byl odchod Luize Felipe Scolariho.

Nástupcem Portugalce se stal trenérský světoběžník Guus Hiddink, který i během dočasné štace na Stamford Bridge zde prokázal své nesporné kvality. Mužstvo se pod jeho vedením zvedlo na všech frontách a jako pokropené živou vodou začalo kosit jednoho soupeře za druhým. V Premier League to sice na titul nestačilo (bodová ztráta byla příliš velká), ale vedlo to k triumfu v Anglickém poháru. V Champions League byli Blues minutu od zaslouženého postupu do finále této soutěže, ale Iniestova trefa znamenala v tomto směru konec nadějí. Vyřazení byla pro Čechína a spol. o to smutnější, že je o finále LM do značné míry obral skandální výkon norského rozhodčího Ovreba, který hned ve čtyřech případech přihmouřil oči nad zákroky, jež volaly po nařízení pokutového kopu... Dalším hořkým momentem pro Petra, tentokráte už ne na pohárové, nýbrž na reprezentační scéně, byla domácí prohra se Slovenskem v kvalifikaci o účast na MS 2010. Tato ztráta třech bodů znamenala pro českou ekipu velkou komplikaci v její snaze probojovat se na šampionát do Jižní Afriky.

[zdroj]